Co je capoeira

Capoeira je živým důkazem o lidech, kteří bojovali za svoji svobodu. Jedná se o brazilské bojové umění zahrnující tanec, zpěv, hudbu, akrobacii a samozřejmě boj. Toto umění začalo vznikat v Brazílii v 16. století. Capoeira má dynamickou pohybovou základnu, zvanou Ginga, což vštěpuje pravidlo zůstat stále v pohybu. Ginga slouží k zmatení protivníka, ztížení soupeři zasáhnout cíl a zamaskovat vlastních záměr. Neodmyslitelnou součástí jsou akrobatické prvky. Patří sem celá škála pohybů od hvězdy až po salta a přemety. U capoeiry by se měli dotýkat země pouze nohy, ruce a hlava. Boj (hra) mezi dvěma capoeiristy (bojovníky) se nazývá Jogo. Kolem nich stojí ostatní členové v kruhu, či půlkruhu, v tak zvané Rodě. Jejich úkolem je zpívat a tleskat do rytmu hudby, kterou udává tzv. Bateria stojící v čele Rody. Bateria představuje skupinu lidí předzpívajících a hrajících na strunné (berimbao) a bicí (atabaque, pandeiro, agogô) nástoje, které udávají rytmus a tempo celé Rodě.

Historie

V období kolonializace, v průběhu 15. a 16. století, byli Afričané jako otroci odváženi ze svých domovů do Ameriky. Capoeira, jako bojové umění, začala vznikat následkem obrany otroků a zotročelých rodilých indiánů proti svým otrokářům. Zprvu vznikala v komunitách uprchlých otroků, zvaných quilombos (skrytá místa). Tyto komunity přepadaly plantáže a vesnice, na což plantážníci a úřady reagovali pořádáním výprav. Jako odpověď na tyto výpravy si otroci vytvořili obranu ve formě neozbrojeného boje, díky jemuž se stávali postrachem pro své někdejší pány. Roku 1707 byla capoeira zakázaná. I přes tento zákaz se však nadále praktikovala, avšak veškeré náznaky boje byly maskovány do elegantních pohybů tance a akrobacie.

Roku 1808 brazilské úřady zakázaly capoeiru nejen jako boj, ale i jako tanec. Následně byla založena Guarda Real de Polícia (královská policie), díky níž byli lidé provozující capueiru pronásledováni a tvrdě trestáni. Nebýt několika málo venkovských oblastí (např. v Bahii), kde dokázala capoeira přežít, dnes už by jsme ji znali jen z doslechu. Od roku 1825 bylo pouhé pískání otroků na rohu ulice považováno za projev zakázané capoeiry. Tou dobou se do boje zapojovolo také používání břitev, což mnohdy vedlo ke smrtelním zraněním. I po zrušení otroctví capoeira pokračovala. Jelikož bývalí otroci nenacházeli práci, mnoho z nich vstoupilo do gangů, díky čemu se capoiera rychle spojila s kriminalitou. Jako ochranné prvky členů capoeiry sloužily např. rytmus zvaný cavalaria, který varoval před blížící se policií nebo dávání přezdívek pro maskování identity. Získávání přezdívek se časem stalo tradicí.

Do roku 1918 fungovala capoeira protizákonně. Roku 1927 založil Mestre Bimba (Manoel dos Reis Machado) první školu capoeiry pod názvem Capoeira Regional (Centro de Cultura Física e Capoeira Regional). Následoval ho Mestre Pastinha, který v roce 1942 založil nový styl Capoeira Angola (Centro Esportivo de Capoeira Angola). Po zhlédnutí prezentace školy Mestre Bimby, v roce 1953, vyhlásil tehdejší brazilský prezident Getulio Vargas capoeiru za "jediný skutečný národní sport". V roce 1972 Brazílie konečně povýšila capoeiru na národné bojové umění a stanovila pro ní jednotná pravidla.